Jdi na obsah Jdi na menu
 


DOOM metal

7. 2. 2007

Doom Metal je hudebním stylem vycházejícím z metalu a death metalu.

 

 

Podrobná historie žánru

Když v polovině 80. let dvacátého století začaly na bázi nové vlny britského heavy metalu (v popředí s kapelami jako Iron Maiden či Judas Priest) vznikat „rychlé“ metalové žánry, v Evropě melodičtější speed/power metal (Helloween), v USA spíše brutálnější thrash metal (Megadeth, Anthrax a další), přirozenou reakcí bylo oživení „pomalé“ odnože metalu. Začaly vznikat kapely, které svoji hudbu popisovaly jako doom (překlad: zánik, beznaděj, osud ...) metal. Po hudební stránce tyto kapely vycházely z převážně pomalých a hutných kytarových riffů Black Sabbath. V Evropě byly nejvýznamějšími seskupeními zastávajícími tento žánr švédští Candlemass (s kultovními alby Epicus Doomicus Metallicus či Nightfall) a anglická kapela Cathedral. V Americe pak kapely St. Vitus (legendární album Born Too Late) a mexičtí Solitude Aeternus. Na počátku 90. let se začínají na bázi thrashe vyvíjet black metalové a death metalové kapely, s nimiž přichází zkreslený chrčivý zpěv, tzv. growling. Vznikají nové kapely hrající tzv. doom/death metal, které většinou kombinují zkreslený a nezkreslený zpěv. Do doom metalové hudby se začínají dostávat netradiční a nemetalové nástroje, jako např. housle, čímž se proslavila kapela My Dying Bride a vznikla tak často používaná nepřesná definice doom metalu jako pomalého death metalu (s houslemi). Dalšími významnými kapelami jsou Paradise Lost nebo Anathema (které se ve druhé polovině 90. let vydaly nemetalovým směrem), později také Katatonia a Saturnus. Skladby často obsahují i akustické nebo naopak rychlější pasáže, texty jsou většinou lyrické (ukázka viz níže), narozdíl od původních doom metalových kapel. V dnešní podobě je doom metal velmi rozvětveným žánrem, v rámci metalu tím zřejmě nejrozvětvenějším. Vznikají jak k folku směřované odnože, tak extrémně pomalé a depresivní (např. tzv. funeral doom metal). Stále však existují nové kapely, které hrají původní tradiční doom metal (Thunderstorm, Reverend Bizarre, ...), či doom/death metal (The Prophecy, Evoken, ...).

 

Dělení doom metalu

Jelikož právě v doom metalovém žánru se v jako prvním objevili různé alternativní nástroje, bývají poslední dobou automaticky označovány za doom metal kapely, které používají nástroje jako flétna či housle, a nebo pracují se ženskými vokály. Dnes už má tento termín o dost jiný význam než před patnácti lety…

některé odnože:

Traditional/Epic Doom Metal (Candlemass, Solitude Aeternus ...) Doom/Death Metal (počáteční Anathema a Paradise Lost, My Dying Bride ...) Doom/Black Metal (počáteční Katatonia ...) Atmospheric Doom Metal, Folk/Doom Metal a další ...

 

Doom Metal - Lyrika

ukázka části „typického“ doom/death metalového textu (s překladem -Marek-):

Anathema - Shroud Of Frost

Transfixed… I gaze through my window at a world lying under a shroud of frost. In a forlorn stupor I feel the burning of staring eyes, yet no one is here. Detached from reality, in the knowing of dreams, we know the entity of ensuing agony waits to clasp us in its cold breast, in an empty room. We awake and it's true. I dreamt of the sun's demise, awoke to a bleak morning. In the emptiness I behled fate for the dead light is a foretelling of what will be… I saw a soul drift from life, through death, and arrive at Elysian fields in welcoming song. Yet I stand in a dusk-filled room despondently watching the passing of the kindred spirit… and there is no song… just a delusion of silence.

Ochranný mráz

Ochromen… hledím z okna na svět, který leží pod pláštěm mrazu. V bezútěšném omámení cítím jak mne spalují hledící oči, ale přesto tu nikdo není. Vytržen z reality, ve vědomí snů. Víme, že entita utrpení čeká až nás přimkne na svá studená prsa v prázdném pokoji. Probudíme se a je to pravda. Zdálo se mi o smrti slunce, probudil jsem se do prázdného rána ... V prázdnotě jsem spatřil osud, protože to mrtvé světlo předvídá co bude … Viděl jsem duši jak se smrtí vytrácí ze života a odchází do Elysijských polí vítána písní, ale přesto stojím v pokoji naplněném soumrakem, sklesle pozoruji odchod spřízněné duše… A nezní žádná píseň… jen klam ticha